Svoboda, volby, demokracie...pouhé iluze

Nemyslím si, že jsem napsal něco nového. Ba naopak věřím, že se to ví mezi těmi, co si dovolili pochybovat. Ale jsou často potlačeni většinou.

Pohledem do blízké i vzdálené historie lze naprosto s jistotou tvrdit, že vetšina lidstva vynikala talentem stát se služebníkem pána svého,  kterého ale bylo nutno držet vždy pod kontrolou, s mámivou  iluzí, že je volný, ba dokonce svobodný.
Pocit vnitřní jistoty o osobním svobodě dodával vždy věrnému houfu „věřících“ radost z žití. Pocit, který upevňoval spokojenost s vrchností a podporoval chuť je volit znovu a znovu, jako malé stroječky bez páček a brzd. To od nás chtěli od dob, kdy začal svět jančit s tak zvanou demokracií. Úžasným výmyslem tahačů šňůrek k loutkám. Nu a loutkám se nakukalo a loutky to polykaly bez žvýkání, že se mají dobře a že bude ještě líp. A furt není.
Hehe zajímavé, čemu člověk uvěří, když má plný žludek, v kapse řadu kreditních karet, v garáži novou Hondu na půjčku a žije šťastně v novém domě, který mu dává pocit, že mu patří, ale pojďte bliž, pošeptám vám...nepatří. Patří bance.  A když se jeden ke všemu na víc zblbne iluzemi o jakési osobní, zákonem potvrzené svobodě, je v ráji snů. Pošeptám znovu...hehe, blázen si myslí, že je svobodný, ale není. Je uvázaný ke svému životnímu stylu, jež si zvolil, nebo mu byl nabídnut? Stát se otrokem elit? Zvažte to sami.

Někdo by snad chtěl žádat důkazy?  Měl bych pár v rukávě. Ukázky případů, které jen potvrdí pravidlo jak se dá národ zblbnout do dojmu, že se má dobře.
Kde tedy začít? Pamatujte, že zde mluvím o iluzích osobních svobod a neskutečné nevšímavosti lidstva k jejich postupnému zotročování, které se plazí tiše, beze zvuku dnem i nocí a než si jeden uvědomí, je pod vlivem demokratické drogy, stane se z něj konzumní osel. Jinak se mu říká spotřebitel žijící v demokracii..
Vezměte si doby komunistů, jak se říká za komančů. Nic moc slavná doba svobod, leč přece. V té době obdržet půjčku na cokoliv byla už událost. Na auto se šetřilo, žádná půjčka a přesto lidé našetřili na Spartaka, nebo Trabanta, MB-éčko atd. Ano našetřili. Platy byly malé, šetření těžké. Neříkám, že to bylo nejlepší řešení, ale bylo účinné a praktické. Byli jsme většinou bez dluhů, bez těch „odsávacích zařízení“ na naše těžce vydělané peníze. Nám se to samozřejmě nelíbilo, tak přišlo cinkání klíčemi a pak bouře, nu a potom konečně přišla ta svoboda. Vytoužená svoboda. Skutečně ale přišla?

Jo, přišla ta vytoužená doba té „skutečné svobody“. Té konzumní svobody, kdy se dbalo hlavně na to, aby nový Český zákazník skoupil vše, co nešlo lehce prodat Němcovi, či  Angličanovi, tedy na západě. Hladnost po zboží, byť i nekvalitním byla v Čechách tak silná, že se nehledělo vpravo, vlevo, ale kupovalo. Někdy se něco nekoupilo, ale většinou nám to prodali aniž jsme si uvědomili, že jsme to koupili. I bez peněz. Takový to byl západní zázrak.
Bránili jste se, že na to nemáte? Prodavač mile oponuje: „Ale prosím vás pane, co to povídáte? Dáme vám to na úvěr a splátku v malých částkách“...no, neber to? A bralo se. A začala úvěrová doba a dluhy se hromadily, lidé se chytli na „mucholapku“ jako všichni ostatní na západě. Dluh se stal naším kamarádem a současně nepřitelem, se kterým jeden musel žít pod jednou střechou, jíst u stolu, spát v posteli, líbilo, nebo nelíbilo. A časem nás dluhy zotročily, práce se stala odporná výdělečná činnost, ze které veškeré výsledky šly jen na dluhy. Tam nás dostali.
Uvázali nás k noze hojného stolu západního spotřebitele. Stolu, na kterém bylo všeho dost, vždy dost. Obchody zářili, my kupovali, samozřejmě na kreditní karty, které před tím nikdy nebyly, na různé půjčky a úvěry, kupovali jsme často věci které jsme nepotřebovali ale byly na slevu...dluh za dluhem rostl...nu a pak jednou zaklepal na dveře exekutor a kalamita začala. Ne jeden čtenář tohle musel zažít.

Nu kdo vymyslel dluhy, kdo je rád poskytoval a poskytuje? Kdo na dluzích vydělává miliony?  Ano, správně jste uhodli. Jsou to ti a jim podobní, co ovládají světové peníze, jména a pozice v bankovnictví si dodejte sami.
 

Přeji každému dost, vlastně naprostý dostatek, dokonce více jak dostatek,...ale nedovedu pochopit, že jeden si bankovkami zapaluje cigarety a pořád má málo a druhý se musí najíst z popelnice. Nezastavám se neschopných lenochů, ale těch není tak moc. Nezávidím schopným a úspěšným, co mi vadí je nerovnováha odměn a současně podpora korupce vyvolaná mamonem. Politici, bakéři, šéfové bank, velkých firem, no prostě elita ke které se nemůžeme postavit. Je to klub, jehož členy nejsme.

A my jim tleskáme a slepě je tam volíme, neboť jsme dnes už pouzí konzumenti, s hromadou věcí  schovaných někde v garáži, které jsme nakoupili na karty už před dvěma roky, za které ješte dnes platíme vysoké úroky a které možná původně stály pouhých 25 korun.

A toho jídla, všude a na každém kroku. O tom snad napíši v dalším článku. McDonalds, KFC, Burger King, a další a další se otevírají dnes a denně...máme se na co těšit. Zrádlo bude furt. Hurááá!!! Kdo chce vvidět jak vypadá svoboda o které mluvím, zaleťte si do USA, jděte po ulici a sledujte ty hory masa, jak se po ulicích převalují. Všimněte si těch  McDonald‘s dětí. A Wendy‘s dětí, KFC dětí...růžových baculátek, kráčejících po ulici s děckem v sáčku na břiše, aby měla paní volné ruce k nákupu a hlavně aby se mohla volně a kdykoliv nacpát svojí “fast food svobodou“. Pokud tohle v Praze dosud není, dočkáte se milí čtenáři brzy. Dojde i na náš národ.

Ale máme svobodu.  Něco někde napíšete, nebo veřejně řeknete a už vás mažou či nahaní, vše je dnes „hate speech“, no pozdrav Pan Bůh, máme se výborně. A je nám dobře ne? Tak na co si stěžovat. Tak nám za komančů nebylo,  jsme spokojení konzumenti západních produktů, včetně západních hodnot.  Kdo by čeřil vody, nebo škrabal to, jak se říkalo, co nesvrbí?
 

Poznámka: Omlouvám se některým diskutérům, že jsem nereagoval na včerejší článek v diskuzi, jelikož admini mají pochyby, že to jsem já a chtějí nějaký doklad.. i když jsem zde blogoval několik let před tím a získal titul VIP, oni mi prostě nevěří a chtějí zaslat kopii občanky, kterou nemám, jelikož v Čechách nežiji. Snad se umoudří a povolení k diskuzi dají i bez formalit.

Frank Krejčí