Moje bývalé politické dohady s nebožtíkem tchánem

Kolik je to už roků? Můj bože, snad víc jak 30 let, určitě víc jak 30. Co jsme se s tchánem nahádali. On zarytý komunista, já mladý protikomunista s hodně horkou hlavou. Pamatuji si ale jen některé scény. Ty, které byly ostřejší.

V podstatě hodný a staravý otec, který miloval svoji rodinu až bezpříkladně. Vzor hodného táty, živitele rodiny. Jeho názory byly ovšem upravovány životem samým, který se mu rozvíjel před očima jako koberec bídy a strádání. Většinu problémů sám nemohl ovlivnit. Jeho dětství nebylo vlastně vůbec košer, jak se dnes říká, byla to vlastně jen bída s nouzí.
 

Jak dorůstal a rozhlížel se kam patří, všímal si nových myšlenek přicházejících z východu, se sliby, že až se vše podaří, lidská bída bude natrvalo odstraněna a nový řád se pak postará o všechny až do důchodu i po něm. Sliby dosti lákavé a snad i proveditelné pro lidi, kteří čekají, že tatíček a maminka vláda se o ně postarají. Mylné to smýšlení, ale jedeme dál.. Mozek tehdy mladého dělníka byl ovlivněn názory jiných, což se děje v praxi i dnes a nadšení pro novou myšlenku socialismu a komunismu rostlo u něj i u stovek jiných následovníků skoro rychlostí světla. Rusko, tedy tehdejší Sovětský Svaz už něco ukázal i když neúspěchy se tajily a tak nadšenci v Čechách to viděli jako zářný příklad své vlastní úspěšné budoucnosti. Lze se divit generaci, která po válce ještě nedokázala pochopit co bude, až to bude? Kdo by vinil nadšené mladé lidi za touhu po lepším životě? Že se z toho pak stane komunistický bordel, nikdo ještě netušil.

Mnoho našich dohadů  se událo již v USA kde jsme rodiče pozvali, abychom jim ukázali jak se dá žít v kapitalismu. Samozřejmě jsme je oslnili obchody s jidlem, kde oba rodiče snad ani nedýchali. Tohle nikdy v životě neviděli. Byli nadšeni. Jen tchán se z toho kapitalisického sna probudil dost rychle a hodil do placu při jedné další srážce, že:

 „Ono se vám chlubí s jídlem co tu máte, ano je ho dost, ale ví někdo z vás kdo to vyrobil? Korporace, ano, ale kdo? Jaké lidské ruce se na výrobě podílely? Víte, že některé korporace posílají jídlo vyrobit na Cejlon, do Číny, do Jižní Ameriky a kdo ví kde ještě, kde se na výrobě podílejí děti? Děti o něco starší než jsou vaše. Naše byly asi tak 7 a 10. Odporoval jsem mu bez váhání. Samozřejmě neměl pravdu i kdyby ji měl. Ten člověk neumí nic ocenit, jsem si říkal. Jen štárá a štárá....on ale v podstatě rozbíjel moji radost z jejich nadšení. Ničil můj sen jim dokázat, že jsme udělali správně když jsme z jeho ráje utekli. „Nic mu není svaté, jen mele ty stále stejné a naučené fráze z Rudého Práva, nic jiného neví a vědět nebude. Propadl tomu komunismu úplně až na dno.“ Odporoval jsem s tím, proč jeho vláda tak oblíbená se nedokázala dostat dál a stagnují stále jako začátečníci? Kde je jejich slib lepšího života? Jak lépe žijí oni, oproti nám. Děda se naštval a začal.
 

„Tak se na to podívejme. Máte tu bezplatnou lékařskou péči, včetně zdarma operací jakýchkoliv a všeho s tím spojeného? Odpověď ...nemáte. Vše si platíte, nebo platíte drahé pojištění, které nemusí zahrnovat každé ošetření. U nás na tom nezáleží. Každý má lékařskou péči zdarma“. Jediná podmínka, musí mít jeden stálé zaměstnání a to každý má, i když tomu říkáte uměle zaměstnaní. Jsou ale řádně zaměstnaní a tím padem jsou pojištění a tím pádem maji veškerou lékařskou péči zdarma. Kapiš?“
 Mlčel jsem....něco na tom bylo, ale já zatím nemocný nebyl, nějaká lékařská péče zdarma mi byla v podstatě ukradená.  

„Ty jsi mladý a prchlý a dovedeš šmahem odsoudit, co se ti nehodí, ale jen počkej, ...pak se zasmál a říká: „Jen počkej zajíci...“...narážejíc na starou kreslenou ruskou pohádku. Napětí malinko polevilo, ale tchán uměl tlačit na pilu a tak vzápětí pokračoval s větou, kterou jsem tehdy ostře zamítnul, dnes vím jaká to byla pravda: „Kdyby západ nedělal socialistickým zemím neustálé potíže a jak nejvíc to šlo, jelikož ovládali veškeré trhy, byli bychom dál. My, socialistké Československo jsme byli pro ně pouhý póvl. Jen nás využít, nic víc. Nikdo na západě neměl nejmenší zájem na tom, aby náš socialismus uspěl. Co kdyby se nám to zdařilo, lidé by to chtěli i u nich? Ne, to se muselo udusit. Chytře a pomali, ale udusit.“  Slova k zamyšlení, ale pro mne tenkrát jen pouhá výmluva za neúspěchy. Nepustil jsem tuto myšlenku dál, než do ucha a z ucha.

Jinak tolik, že tchán podle mého myšlení byl vůl, nevěděl o politice nic a já, já věděl všechno. Arogance z mé strany až protivná, ale takový jsem byl. Dnes jsem, sice stále takový rebel, to jo...ale jak to říct? Jsem skromnější rebel, rozvážnější rebel a hlavně zkušený veterán. A vidím tam, kam jsem nedohlédnul, i když jsem měl ještě ostrý zrak. Ano život mě naučil, že každá mince má dvě strany a žádná neni stejná. Že není vše zlato, co se třpití a kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
 

Když se dívám do země, která mi poskytla kdysi druhý domov na mnoho dalších let, když se zadívám hlavně na vládu a celou tu Washingtonskou  zoologickou zahradu a zvířata co se v ní prohání, nadšený s nimi nejsem. Obdivuji, odkud tahle zahrada vzala tolik podvraťáků, jinými slovy žraloků, hyen, hadů, supů a jiné havěti, jež hledá jen konflikty, války, nikdy však mír. Lidé trpí a jim se jedná jen o vlastí kůže, někoho si řádně zvolí a hned ho chtějí vykopnout, lidé co jsou zkorumptovaní do morku kosti poukazují na jiné, aby se nestačilo ukazovat na ně a jejich zkorumptovanost. Tolik zla a intriků jsem opravdu v mém dlouhém životě neviděl. Nezdá se někomu, že právě těmto kouskům v zoologické zahradě ta jejich slavná demokracie vyhovuje nejvíc?

I v Čechách je to podobbné. I tam ji dovezli. Nežiji tam, možná mi někdo řekne, nemáš ani právo nás tady hodnotit. Ale jen namátkově.

Na prezidenta si někteří nikdy nezvykli a ať je starý jak chce, zvolený řádně či ne,  přejí mu a hlasitě vyjadřují jen a jen samé zlo. Co tohle je za národ?

Premier je oblíbený mnoha, ale nenáviděn rovněž mnoha...proč? Proč samé zlo a samé intriky. Praha je dnes, jako malý Washington. Bude to chtít nějakého českého Trumpa, aby tu žumpu vyčistil. Teď on sám na to bude mít ve své zemi další 4 roky, protože volby vyhraje. Ale o tom až potom. Praha bude potřebovat asi totéž. Ale opravdu, to moje věc asi nebude. Pokud Babiš jde do voleb na prezidenta a vyhraje, bude to stejná sága jako s Trumpem. Má se na co těšit. Já mít jeho prachy, ...ale kdo chce kam, pomozme mu tam.
Můj bývalý tchán je už dávno po smrti a vše je zapomenuto a odpuštěno. Jen jsem si na něj vzpomněl, když se u vás tyto dny slaví to výročí nové demokracie. Doufám, že všem to vyhovuje.

Frank Krejčí