Umí politici odstoupit důstojně?

Na tuto otázku mohu klidně odpovědět, ne. Neodvedou, alespoň ne čeští. V USA po jakýchkoliv volbách je už tradice, že poražený nehledá „skvrny na kabátě“ u vítěze, ale slušně odstoupí, popřeje vítězovi, po případě vítězné straně úspěch a odejde do pozadí. V Čechách to tak není. O tom se dočítám v dnešním vydání idnes.cz.  

Němcová hledala omluvy kde se dalo i sebe politovala, jak to měla těžké, ale položila vinu na koalici, na TOP09 kteří je okopávali jak se dalo, i na exprezidenta Klause nezapomněla, který prý dělal vše možné aby je poškodil. Co dělal? Že s nimi nehrál stejný mariáš? Velmi pohodlné házení viny na každého jiného, jen ne na sebe. Připustila ale, že „pochroumaný pád“ Nečasovy vlády moc nepomohl. Byl to zase někdo jiný, ona ne. Ale všimněte si slova „pochroumaný“. To zní jako, tak nějak maličko poškozený. Slovo nevyjadřuje skutečnou katastrofu, kterou Nečas ODS připravil. Jen pochroumaný pád. Vůbec si nepřipustila jejich necitelnost k voličům, jejich zvyšování daní, kontakty s kmotry. Ne nic takového nepadlo. Jen pochroumaný pád Nečase. A proto zůstanou nepoučení a proto jsou tam, kde jsou. Mirka prostě svůj sen o premiérce už nemusí vůbec snít. Je po všem. Důstojně se určitě nezachovala.

Kalousek, s jeho typickou arogancí nemínil ani zakrýt otrávenost z výsledků voleb, takže pro něj typické, pan Kalousek nelenil, aby si nehodil kus špinavého plivance přímo na „hvězdu voleb“ Babiše, když prohlásil otevřeně, že „nikdo z nás nešel do politiky, aby jednal o vládní spolupráci s bývalým estébákem.“ Není tohle graciózní odchod? Na víc, zajímavé prohlášení. Dosud nepotvrzené obvinění využil pan neomylný jako poslední „good bye“ svým snům. Sám se vystavil případnému soudu za osočování, bez důkazů. Ale jemu je to jedno. Musí mu to být jedno. Pan Kalousek dost pravděpodobně skončil a jeho 26 křesel v parlamentě toho moc neuhádá. O důstojnosti není řeč.

Lidé promluvili a promluvili podle svých nálad, svých peněženek, ale i ze strachu o budoucnost. Proto se upjali k člověku, kterému logicky není třeba ani lhát ani krást. Jak Babiš dokáže svá slova přivést do života se uvidí, ale já mu dávám moji podporu. Přál bych si, aby Babiš dosáhnul pozice ministra financí a ukázal Kalouskovi jak se on ve škole naučil počítat. Už jednou jsem napsal, že vést stát jako firmu, bylo dosti pravděpodobně myšleno, že především finace budou pod dohledem, kde slovo „dal a má dáti“ si obnoví svoji důležitost. Nic víc a nic míň. Vědět kolik se získá na daních, vědět kolik šlo na výdaje, kolik na platy, kolik na vedlejší činnost a zbytek musí ukazovat výdělek, nebo prodělek. Spíš věřím ve výdělek. Prosté a obyčejné kupecké počty. Ty nějak Kalouskovi nešly. Nějaké řečičky o tom, že lidé hledají mesiáše je pouhá a bledá závist poraženého. Lidé hledali kohokoliv jiného, jen ne Kalouska.

Jistý politolog píše, že Babiš zatím předvedl pouze sílu marketingu. Ano, má pravdu. Tím bylo třeba začít. Kdyby se nepokusil předvést sílu marketingu, tak dnes seděl za mantinelem, jako sedí Němcová. Taková akce potřebovala peníze a ty Babiš má. Nelze mu zazlívat, že se snažil. Kdo nasadí vše, může získat vše a zde se to potvrdilo. Dovede si nyní někdo představit jak to bude dál? Co může nyní Babiš ukázat? Je jen na začátku své cesty. Dejme mu čas.

A tak závěrem jen tolik, že raději než plivat na vítěze, politici by se měli naučit od svých vzorů ve Spojených státech veškeré emoce ovládat a odejít důstojně. Nikdo z nich neví, zda nebude voliče potřebovat znovu. Ti kteří jen vypouští síru a oheň se v tom ohni mohou docela dobře spálit na padrť. Poděkovat voličům a odejít z „jeviště dějin“ s úsměvem ukazuje sílu pravého vůdce.

Frank Krejčí