Eutanazie, kdo si vůbec dovoluje rozhodovat zda mohu umřít či ne?

Mám na tohle ostře vyhraněný názor a nedám si vymluvit, že já, jedinec, který vlastní svůj život si nesmím naordinovat svoji vlastní smrt? Skoro nikdo se ale neumí zabít sám. Není to tak jednoduché. Proč lidé, se srdcem na pravém místě musí být šikanováni a dokonce trestáni vězením za to, že se smilovali a pomohli mi odejít z tohoto světa? Jak si tohle může zákonodárce vůbec dovolit?

A hned vám povím proč. Eutonazie je největší akt lidskosti, jaký se dá mezi námi najít. Nesouhlasím a znovu zdůrazňuji, že dokonce tvrdě nesouhlasím s odpůrci eutonazie. O nějakém zneužívání není řeč, neboť když by zákon měl rozum, tak se dá nejdříve nařídit kompletní lékařská prohlídka, sesbírat třeba 3 různé názory 3 rozdílných lékařů, potvrdit přicházejíci smrt, (na příklad rakovina v pokročilém stadiu) a zbytek ponechat na trpícím. Nikdo nechce umírat v bolestech a že to jsou kruté bolesti mohu potvrdit. Ne za sebe, ale za jednu moji známou, starou paní, která umírala na rakovinu jater. Pracovala pro mne jako servírka několik roků. Sladká, snad nejsladší to žena jakou kdy svět nosil. Byl jsem u ní několikrát, když už měla hospice ve svém domě, kteří s ní nedělali nic jiného, než ji cpali morfium, jinak řečeno ji udržovali  grogy, aby bolest nebyla až zase tak silná a dívali se na to, jak trpěla a čekali klidně na ten její poslední dech. To je humánní? Při mých návštěvách jsem u její postele plakal jako malý chlapec. Nestydím se za to. Prosila mě i pod silným morfiem, abych ji pomohl umřít. Ty bolesti byly k nevydržení a já jen seděl a plakal. Pomoct jsem jí nemohl. Její oči ke mně mluvily, měla v nich slzy a nepopsatelný smutek.

Vím co za tím je a divím se, že v Česku, kde je větší část obyvatel nevěřících se takové zákony schválily. Je to až pohoršující. Pošukaní politici, kteří dělají vše co je na západě a to napodobují jako opičky.

Ten kdo provádí eutonazii odborně, umí sestavit poslední kroky pacienta tak, že pacient sám, pokud je při smyslech provede vlastně sebevraždu. A je pokoj. On netrpí, rodina netrpí a nikomu se tím neskřiví vlásek na hlavě.

Souhlasím s tím, že eutonazie by měla být hlášená, evidovaná, aby se nezneužívala, tedy aby si nezabíjel kdekdo kde koho, ale povolená a to plně povolená. Je to život onoho jednotlivce a když chce jít, nechejme ho jít.

Na druhé straně posíláme mladé kluky do válek, kde umírají nedobrovolně, a to je humánní? Neměli by se lidí spíš stydět za tohle? Poslat na smrt mladý, fungující život pro zájmy jiných? Kde je v tom logika? (Zde nezahrnuji přímou obranu vlasti.) Rozhodnutí člověka, jež si přeje umřít musí být lekařsky schváleno, prošetřeno, zaevidováno. To je můj názor. Mladý kluk, někdy sotva 20ti letý ale umře jen tak. Pro blaho vyvolených? Jde tam jako do mistnosti, kde se hraje ruská ruleta. Snad přežije, snad ne. Co na tom? Další ho ihned zastoupí, války se musí vést. Hnus ve zvráceném světe. Jen doufam, že mě trefí šlak bez varování, neboť ani já nejsem moc velký hrdina a představa ležet v posteli, čůrat do pytlíku a další potřeby dělat do mísy, kterou budou sestřičky odnášet s hlavou otočenou co nejdále od mé nadílky ....jen to ne. To je představa na bodnutí a to bodnutí je ten největší problém. Moje jediné přání je buď zemřít jako podťatý strom, nebo použít eutonazii. Jiné řešení nevidím a vidět nechci. Mám na to právo.

Frank Krejčí