.... Popsal jste stav společnosti u nás a v USA neskutečně přesně a výstižně !  Nezávidím Vám, že jste tak daleko, ale máte větší naději, že se dožijete vysokého věku, pokud Vás nesklátí nějaká choroba.

     V našem případě ta jistota, při současné záplavě Evropy hordami primitivních huculů není, obavy jsou na místě. Já už jsem letitý, ale bojím se o osud svých dětí a vnuků. Nejsem zastáncem starých časů, ale přesto minulost neodsuzuji, žili jsme v míru a bez obav z budoucnosti,dnes je to všechno naruby. Díky za pěkný článek!   

Ten popis situace u nás je naprosto scestný. Je vidět, že zde nežijete. 

Nemate pravdu. Pozoruji zmeny hodne let, ktere se podobaji nebo jsou totozne z zivotem v USA. Jdete ve stejnych slepjejich. Na pr. vase deti jsou ve skole drze, a nebyvaly. V USA jsou drze stale. Vas blahobyt je na dost dobre urovni. Nebyval a lide byli skromnejsi. Mohu dale jmenovat. Proto tvrdim ze nemate pravdu. mate uz vse a nechcete to ztratit. Ale neodsuzuji, pouze konstatuji. Polemika o tomto tematu je na dlouhe lokte.

Dát volební právo ovčonské  většině tak jak to bylo po roce 1918 v Evropě a následně se začal šířit nebezpečně po Evropě komunismus a i ve světě, pak fašismus a následně stalinistický komunismus, po roce 2002 pak sociální EU kolektivismus.

U nás je to vidět o volbách, robustnění státní správy, zákonů, norem a korupční a mafiánský systém.

Problém je že 70% populace myslí a vnímá jen v určitém vzorci vlastního prospěchu, má duální vidění zla a dobra, idealizuje si svět jako rodinu ... .

Dá se říci že jsme se dostali do slepé uličky evoluce našeho druhu, kdy byl dán a je dáván velký prostor této většině a je jí umetána cestička a výsledek je dnešní stav, kdy o všem rozhoduje kolektiv, nikoliv osobnosti ... .

Je potřeba se vrátit zpět k zásluhám a přínosu pro společnost pak bude moci se podílet na jejich hodnotách a ... .

Super článek! A za sebe jsem rád, že jste se vrátil a zase píšete.

Ono je také dobře si poslechnout (přičíst) názor někoho z dálky, kdo není zatížen nenávistí ke své původní vlasti. A podělí se o zkušenosti z jiného světa.

Pane Chrastek, dekuji za uznani. Opravdu. A k te vlasti. I kdyz tam neziji tolik let, jsme s Ceskem spjaty jako bych tam byl. Je to takova vlastenecka nemoc. Nic uz s tim neudelam. A take s tim umru. Zdravim vas.