Nic proti vasemu vysvetleni nemam. Je to jen muj nazor. Dekuji za vas.

Pane doktore Vodvářko, přiznám se, že jsem chtěla mamince dát léky, aby v klidu usnula a netrápila se. Nevěděla jsem jaké. Dva roky s rakovinou byly hrozné, to Vám nemusím vysvětlovat. Tatínek měl "štěstí", ten se odešel za dva-tři měsíce. Tenkrát jsem uvažovala o eutanázii. Vždyť by to bylo hezké, jak uspání před operací. Máte smutnou pravdu - chudák lékař, který by uspával. To by měl titul kat.

Milá paní Foltýnová. Existuje jedno léty prověřené pravidlo, které zní: "Hard cases make not good law". (tedy že jednotlivé těžké případy nejsou vhodné k uzákonění).

Lidé, trpící bolestí jsou samozřejmě velkým problémem, nicméně při správně vedené algosedaci by trpět neměli. Předpokládám, že znáte mé názory stran euthanasie z mých blogů, nechci se zde opakovat.

Základní námitky jsou jasné: Proč do toho tahat lékaře, možnost zneužití tohoto nástroje (což se již v Belgii děje). Naprostý chaos v našem zákonodárství. Každý může odmítnout léčbu a mít pouze výživu a léky proti bolesti. Což není euthanasie, ale paliativní medicína, která je naprosto v pořádku.

Přeji hezký den.

Zajímavé srovnání smrti ku zrození. Dalo by se o něm filozofovat do zblbnutí. K té eutanázii: Byla jsem dříve proti, neboť jsem si myslela, že do přírody je dobré nezasahovat. V mojí rodině nebyl nikdo, kdo by umíral dlouze, všichni mi odešli nečekaně. Někde jsem si přečetla, že dnes už nemusí nikdo trpět bolestí, každá se prý dá utišit. Jenže pak jsem poněkud změnila názor, když mi známí vyprávěli, jak mnoho bolesti musel zažít jejich příbuzný. Zneužití už také neberu jako důvod, proč být striktně proti eutanázii, protože ono se dá zneužít úplně všechno. I bez eutanázie zemře mnoho lidí zbytečně a takových, kteří by ještě chtěli a mohli žít, a teď nemám na mysli jen pochybení lékařů, ale i války - nevinní lidé umírají i dnes ve válkách a někdo se bude rvát o to, aby člověk, který trpí a přeje si jediné, umřít, tak nemohl. Ale jistá si v těchto věcech vůbec nejsem.

Vidím, že jste udělal chybu v tom, že jste použil příklady "utrpení". Ten humor je Vám v komentářích připomínán tak, jako byste to myslel zcela vážně.

Ale vážně: Jsou i taková utrpení, v nichž je možné opakovaně upadal bolestí do bezvědomí a spět ke smrti. Utrpení druhých je často vytěsňováno. Vím o dvou lidech, kteří v nedávné době potřebovali tišit bolesti. Paní, která takto spěla ke smrti, pomohla její dcera tím, že ji z ciziny poslala náplasti tišící bolest. Naše zdravotnictví ji tuto pomoc neposkytlo v potřebné míře. To, že náš pan ministr umí zpívat, jí opravdu nebylo k ničemu.

No, jestli to máte takto chápu Vaši zahořklost a nebudu víc Vaše články, či diskuze rozklikávat, ale rozhodně to nevidím jako důvod k odchodu ze světa, spíš je mi Vás líto : ysvobození z krutostí našich životů, neboť zamysleme se, kolik radosti máme za 1 měsíc? Kolik za 1 rok, ne tak moc. Že ano? Spíš stále trampoty, placení účtů, hádky, hledání zaměstnání, dcera se fláka po nocích, syn měl úraz na motorce, protože byl debil a nevzal si helmu. Teď má rozflákanou palici, manželka odmítá vařit, protože chce hubnout, pes se vykadil v kuchyni, policisté klepou na dveře, protože nejmladši kluk kopl do sousedova psa, a šéf v práci je debil na entou......trampoty a trampoty. Život je krásný, ale jak říkala moje babička...

Je to život na tom světě, že by jeden utek. Sotva přejdeš jedny hory, máš tu druhý smutek.

Zdroj: https://frankkrejci.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=733435

Vážený pane. Máte plné právo ukončit svůj život a to z jakýchkoliv důvodů. Pakliže vidíte důvody k ukončení života ty, které jste vypsal v posledním odstavci, poslužte si.

Nicméně - proč by do toho měli být zapojeni lékaři? Doposud mi to nikdo nebyl schopen objasnit, proč já, jako lékař, se budu podílet na tom, že někomu vstříknu do žíly jed. Jsem vyškolen na to, abych pomáhal, abych léčil a dle možností usnadnil lidem žít, nikoli je posílal na smrt.

Ve všech zemích, kde se to zavedlo, se časem zjistilo, že existuje mnoho jedinců, kteří byli sprovozeni ze světa, aniž by se našla jejich žádost (explicit request). Jen v Belgii (kde je euthanasie uzákoněna od roku 2002, je podobných případů více než 1000. Jak můžete vyloučit, že se mezi nimi prostě neobjevili ti, kteří třeba zemřít nechtěli? V Belgii je již uzákoněna euthanasie i u dětí (se souhlasem rodičů) a nyní se "pracuje" na tom, aby se tak mohlo dít i u těch, kteří nejsou schopni dát souhlas a u nichž se "předpokládá", že by souhlasili. Pokud Vám to začíná připomínat nacistické Německo, jste na správné cestě.

Pokud bychom euthanasii zavedli již před třeba 100 lety, tak by patrně nebyly léky na TBC, na roztroušenou sklerosu a mnoho dalších, protože by lékaři místo léčby prostě píchli nemocnému jed.

Takže - klidně se zabijte, až budete chtít, ale netahejte do toho ty, kterým jsou podobné kroky odporné. Mladý pan Vajdík má na své názory právo, ještě toho tolik nezažil, aby věděl, že rychlá řešení nejsou vždy ta správná.

"Rychlá řešení" ...... to je váš pokus podsunout zde emoce a dostat čtenáře tam, kam potřebujete. A jak jsem si všiml, máte k takovým manipulacím neovladatelný sklon a tím se shazujete.

F. Krejčí - Měříme stejným metrem, ale na rozdíl od Vás rozdělujeme jablka a hrušky. Ten, kdo pomáhá dítěti na svět je lékař. Ten, kdo pomáhá (komukoli) ze světa, je vrah. Prostě není pomáhat jako pomáhat. Jinými slovy, Vaše přirovnání - i když je na první pohled docela efektní - je demagogické. Je to něco podobného jako třeba v roli zámečníka pomáhat při otevírání dveří někomu, kdo ztratil klíče od vlastního bytu... a někomu, kdo se potřebuje dostat do bytu cizího...

"Ten, kdo pomáhá komukoli ze světa, je vrah" ........ To je lež.

Osobně jsem pro právo nevyléčitelně nemocných a trpících lidí na dobrovolnou smrt za pomoci lékaře. Z vlastní zkušenosti s dostupností a kvalitou paliativní péče u mé příbuzné bych byl pro, abych na konci života o něm mohl rozhodovat já sám.

Však můžete, třeba p. Brodský to udělal a jistě i mnoho dalších. Pak je také možné odcestovat do země, kde je to legální, napadá mě Švýcarsko atd.

Zajímavý a nezvyklý pohled. Rád bych zde v diskusi viděl nějakého toho katolíka a přečetl si, jak to zase okecává.

Zajímavý provokativní článek na velmi komplikované téma. Komplikované hlavně tím, že existují oprávněné obavy ze zneužití. Pak také existuje další problém - stavy mysli, kdy je těžké určit, zda je pacient pevně a nezměnitelně rozhodnut. Pak jsou tu také představy, že nikdo nemá právo vzít život ani sobě samému. Tyto představy prosazují hlavně ti, kdo věří, že se do takové situace nikdy nedostanou. Někteří lidé považují takový odchod za zbabělost a provinění vůči Bohu. Tuto představu, pokud ji měli, opustili mnozí vojáci, když je trpící a umírající kamarád prosil , aby jim poskytl rychlou smrt. Proč se myslivci snaží co nejrychleji dohledat zraněné zvíře a nenechat ho trpět zalezlé někde v houští? Vašimi slovy - nejsou debilové a určitě se tak neprotiví Bohu.