Blogový příběh dneška, bez vaší pomoci bych to nestvořil

Stačí se ale podívat na názvy článků na dnešním blogu a máte zde příběh, který vás zaujme. Možná ne vás, ale mě zaujal. Téma, samozřejmě Ukrajina. Vezměme to po pořádku, sem tam i na přeskáčku.

Bloger A se rozhodne, že “Konečně patří pádná odpověď Putinovi”.  Ale “Když kvetou trnky”, tak je to vždy, když přijde“Jaro kolem Vrbenských rybníků”, seozve z kouta.  To se nelíbí dalšímu blogerovi a hned se rozčiluje co mu sem někdo plete nějaké rybníky, jeho zajíma něco jiného. Jsou to konkretně “Zbraně pro Ukrajinu”, protože “Kde je vůle, tam je cesta”, přikocmrdne jedna blogerka. Ano je to pravda.

„Jak se proslavit právě teď“ se ptá onen bloger, co chce dát zbraně Ukrajině. Teď anebo nikdy. Blogerka ale zmlkla.

EU musí přece něco dělat, hřímá bloger, nebo si myslíte, že tu válku s Ruskem vyhrají beze zbraní? Probuď te se!! Přece už začíná válka, necítíte to?

Aha, zvolá další koumák, prostě se pošle „Americké zlo na ruský účet“, a je to.

To jo, to by šlo, ale já si dovolím odskočit od tématu, neboť budou „Tři sazby DHP - plenky a dětská výživa zatím, ale bez daně“. Co do toho mícháš zase plenky, na ně se teď vykašli tatínku, jde přece o víc než o čůrání tvých dětí. Teď nám jde o svobodnou Ukrajinu. Jen se podívej co tam mají ti chudáci. Ani pořádné vojáky nemají. „To není armáda, to je sbor dobrovolnejch hasičů“.

Jen nebuď tak horlivý, zavrčí jeden brejlatej, ja to vidím jinak. Jak jinak? Ptá se hlavní hráč v této fiktiní blogerské debatě. Brejlatej pokračuje, já si myslím ba dokonce jsem ochoten to tvrdit, že „Ukrajinská vláda potřebuje prachy, tak režíruje divadlo.“

Co je tohle za blbost, tos vymyslel sám, nebo máš na to lidi? Ptá se nadšený rozdavač zbraní. Podívej se, zde končí veškerá legrace příteli.

Zpoza roku se ozve jiný, který dosud mlčel. Vědouc, že EU má v něčem namočené prsty, ze kterých nejde barva tak honem smýt, vynese svoje obavy, kdyby se na něj náhodou neobešlo. „Proč nám unie diktuje, jak se naše jídlo bude jmenovat?“

Pro Ježíšovy rány, zase blbec. Zašeptá si pod vousy horlivý bloger, ale než stačí pokračovat, ozve se nová blogerka, i ona nic dosud neříkala. Musíte se kluci  naučit „Rozhodování se znalostí věcí“. No jo, všichni zmkli a chvilku přemýšlejí.

Někde se ozve nic neříkající věta, „...a v roce 1968 souhlasil se vstupem WS do ČSSR..“, to vyvolalo rozpaky a další přemýšlení co tím chtěl básník říci. Pak se opět někdo ozval s informací, že „Zaorálek slibuje, že teď už na to Rusko budeme fakt zlí“. A teď babo raď. Zaorálek se zlobí, brejlatej si z toho utahuje, horlivec neví jak je sjednotit, aby se něco rozumného vymyslelo, začíná to být guláš. Ukrajinský guláš.

Kdo lže na Ukrajině?“ se náhle někdo ptá. Já fakt nevím jestli na Ukrajině lžou, já jim prostě věřím, dodává horlivec.

Snad bychom měli najít „Země, kde by se daly přesunut zlobive narody“, prohlásí ostravák jako poleno. No to tak, co tím navrhuješ, opáčí mu horlivec. Abychom přesunuli Ukrajince to těch zemí? Jsi snad na hlavu?

Ne nejsem na hlavu a nic nenavrhuji, jen podotykám ty cype, že su země......přestaň kecat ostravaku, maš muchu na rypaku. Přeruší ho horlivec. Blogeři sedí a sedí, nic je nenapadá, jsou z toho unavení. Nakonec se rozhodli, že dnes už nic nevykoumají a tak se dohodli na vydání veřejného prohlášení, komu dnes patří sláva. No přece „Sláva Ukrajině“ a rozešli se.

Tak a máte to. Jen 2 stránky názvů blogů a tolik se toho událo a to se tu děje každý den. Já se bavím někteří se jen zlobí, pošťouchávají, nadávají si, osočují a jsou k sobě sprostí a ráno co? Ráno zase pěkně do práce, aby se umořil neumořitelný státní dluh, který nikdo z ovčanů neudělal. Ti co ho udělali ho ale chtějí od všech zaplatit. Tak jakou to máme demokracii  to skutečně nevím. A za takovou se mezi sebou pereme a žereme?

Frank Krejčí