Britové opouští Afgánistán a s nimi i Američané

Podle stejné šablony postupovali Američané, Britové a jejich podpůrné armády v Afgánistánu, jako to udělali Američané v Iráku. Napřed zdemolovali celý stát, tak vznikly důvody jim zase pomoct s přestavbou, pak jim vycvičili armádu a policii, naučili je jak správně zacházet se zbraněmi a jak odkrýt nepřítele, aby to nemuseli dělat do nekonečna oni. Nu a pak slavnostně opustitli zem s tím, že místní armáda a nová policie sestavená z dobře placených klučinů už zbytek ohlídá.

Britové tedy splnili úkol jim daný Amerikou, ne že by je tam někdo musel tlačit heverem, nu a dnes se vrací domů. Prý do vánoc budou skoro všichni doma. Ministr obrany,Michael Fallon se nechal slyšet, že „bojové jednotky do Afghánistánu již nepošleme za žádných okolností“. Přál bych jim to, ale nestane se tak. Nestane, neboť Afgánistán, Irák, stejně tak jiné divoké národy muslimského vyznání neznají americkou demokracii, nemají moc zájem ji přijmout .

Jejich náboženství by nakonec utrpělo a s ním postupně  i nadvláda mužů na ženami. Společnost by musela přijat nové principy, nový pohled na svět a hlavně na jejich vlastní národ. Museli by začít žít od základu jinak. Především respektovat ženy, jako rovnocenné partnerky, nechat je v klidu studovat na vysokých školách a připustit, že žena je stejně cennná jako muž. U nich není, i když na venek tvrdí, že žena je ctěná.

Museli by přijmout skutečnost, že žena není příčinou mužské roztržitosti, ale že muž sám je příčinou mužské roztržitosti. Že žena nechce záměrně nikoho sexuálně provokovat, pokud nepřijde na výjimky, že i zahalování jejich obličejů je hnusný výmysl mužů, který na jedné straně dává některým jistotu, že jim jejich partnerku nebudou okoukávat jiní, ovšem ubírají si tím možnost okoukávat jiné ženy. Sexualní fantazie tím jen narůstají a když je něco zakázano, je to stejné jako zakázané ovoce. Hormony mají sílu, kterou nelze lehce překonat, pokud se jeden nutí až násilím, tak si hormony nabití muži hledají důvody k sexuálnímu přepadení, ke znásilnění, i brutálním vraždám, jen aby se zahladily stopy. S tím musí počítat Afgánistán, jako že i Irák má své případy. Proč by měli občané těchto států měnit svoje tradice jen k vůli slibům lepších zítřků?

Jejich život byl fajn, dokud nebyl náslilně narušen. Nejdříve Rusi, pak Američané. Američany a jiné ostré hochy milující střelbu svých zbraní do Afgánistánu nikdo nezval, jakož i Rusáky tam nikdo nezval. Amíci se tam vrhli jako zvěř s tím, že je prý je potrestají za přechovávání teroristů a tak tam už zůstali. Chtěli prý zničit Talibán, který před léty sami vybudovali a dotovali. Ano tak to všechno začalo, potrestat ty země, které podporovaly nebo ukrývaly Osamu a jeho partičku. Pak se nějak rychle na Afgánstán zapomnělo, tam už byli a začalo se podle pravidla, že “s jídlem roste chuť” mluvit o Iráku, který se stal nepřítel číslo jedna a Saddám tím největším vrahem všech dob. Ani Hitler si neužil svého prvního místa na žebříčku světových hrdlořezů moc dlouho. Saddám ho z prvního místa vyšťouchal. Tak se to nějak tvrdilo. A válka se přesunula do Iráku. Afgánistán se tak nějak udržoval, než se Talibán vzpamatoval a začal jim “přesolovat jejich polévku vítězství.” Dále do historie nemá cenu zacházet, je dost čerstvá a mnoho lidí si vše dosud dobře pamatuje. Dnes prý je tam relativní klid, McDonaldy tam už otevírají své výkrmy, takže do deseti let budou chodit po Kabulu tlusťoušci, jako zde na Filipínách. Před deseti lety jsem tlusté lidi na Filpínách moc neviděl, dnes je jich tu “něúrekom”. Čímpak to asi je? Zásluhy na tom nemá jen McDonalds a proto nechám ten slavný food chain na pokoji, ale že mají velké zásluhy na lidské obezitě se nedá oddiskutovat. Musí vlést se svými placičkami v buchtě všude.

Takže Britové odchází, ale ne zas tak doslova. Prý tam zůstává několik stovek vojáků, asi proto, že kdyby, tak aby. Takže neodchází, jen zmenšili počet odloučených od domova.

Nu a podle mě je to jen jiná propaganda. Jestli odejít, tak odejít, ale to oni vědí, že odejít bude znamenat stejný bordel jaký nastal v Iráku, tak si tam nechají hlídače. Je to jako když někdo slíbí, že už nebude pít, kromě nějakých dvou piv denně. Něco jako, že ta ženská je jen trochu těhotná. Uvidíme, řekl slepý a šlápnul do hovna. Pravda? To jsem neřekl já, to praví ono pořekadlo.

Závěrem co? Snad dodám, že komedianti dnešní světové politické scény se nevzdají svého provazolezectví jen tak. Válka je sviňstvo, ale nese to prachy. Nebudu ani jmenovat kámarády politiků, zbrojařské koncerny, nebo ty, kteří v napadených zemích pak provádí rekonstrukce a přestavby. Dají místním lidem práci, ti jsou vděční a napadený stát platí bez váhání všechny účty, kdyby byly co nejvyšší. Ve vládě už stejně sedí příznivci okupantů a ti se postarají svými zákony, aby se vše zaplatilo, neboť i oni si veznou nějaké to výpalné. Tak se to dělá holenkové a my se dohadujeme co je a co není správné? Správné je jen to, co dělají mocní. Vaše kecy jsou taková vaše vlastní demokracie. Máme svolení se vykecat, ať se nám uleví. To je vše. Jinak demokracie neexistuje.

Frank Krejčí

Napsáno pro idnes.cz

Rovněž vydáno na www.frank-krejci-bloguje3.webnode.cz, kde najdte další aktuální články, kuchařské recepy a jiné zajímavoti