Možná nebude na škodu si připomnout slova hymny

Ne, nebojte se. Nebudu zde hymnu předkládat ke čtení. Každý Čech ji zná. Doufám. A právě ta hymna vyzývá rodilé Čechy k lásce ke své vlasti.....„A to je ta krásná země, země česká, domov můj, země česká, domov můj.“

Úplně nejstrašnější je zjištění, že vlastenectví se dnes vůbec nehodí těm, kteří sídlí na „ostrově nenávisti“ k rodné vlasti. K domovině. K zemi, kde se narodili, vyrůstali, spíš vyrůstají, kde se naučili od své mámy jazyk tak krásný a květnatý, kde udělali první dětské krůčky, kde jim jejich mámy utíraly zadky, krmily je malou lžičkou a u toho vždy říkaly, „otevři pusinku broučku, ano, ham...jen papej.“ Hýčkali je a učily zvyky, učily morálku, lásku i snad trochu zloby. Pochybuji však, že se v Čechách najde jedna jediná máma, která dítěti vštěpovala nenávist k zemi, kde sama vyrostla. A přece se vlastenectví poslední dobou nenosí. Takovíto jsou dnes onálepkovaní jako fašité, radikálové a sobci.

A k údivu všech vlastenců tihle lidé chtějí naší zemičku zaprodat, spíš darovat, jako kus nepotřebného, kamenitého pole přivandrovalým cizincům. Jen tak.

Proč tohle vzniklo? Kde se stala chyba? Jestli si někdo myslí, že na tuhle spíš řečnickou otázku mám odpověď, mýlí se. Nemám.  Moje hlava tohle nebere. To bych však od českých lidí nečekal. I když jsme v historii neměli na růžích ustláno, naše láska k rodné zemi nás vždy spojovala. Dnes ne. Rozděluje nás. Bránit tuto zem od nájzdníků je dnes hřích. Skoro jako kriminální čin. To nakonec dokázaly demonstrace 6.3.2016 kde skupina odrodilců, vytáhla do boje proti poklidnému shromáždění vlastenců. Policie tam byla spíš dopočtu a ta druhá část ochránců zákona, „speciáalní police“ vyšla v maskách vyvolat zmatek, provokaci a střet s davy. Videa mluví samy za sebe. Vše pečlivé řízené shora. V čele s tím záhadným organizátorem v hnědé bundě. Oni si totiž myslí, že to vyhrají, proto tak jednají. Komunisté si také mysleli že to vyhrají. Vládnoucí vrstva si vždy myslí že to vyhraje.  „Však počkej zajíci!!“

A tak mne napadla ta naše krásná hymna. Jen se nad ní člověk zamyslí, neodolá slze v oku. A nechci provokovat s nějakými dojáky a psát slova jiným k posměchu, ale ti kteří cítí co cítím já , ti kteří si hymnu i zabroukají a v hrudi to s nimi zalomcuje, určitě potvrdí, že není krásnější písně pod českým nebem. Ti, kteří vyjádří posměch, nestojí ani za pohled, natož tak za utracené slovo.

Frank Krejčí